SLOVNÍČEK POJMŮ

AKNÉ (ACNE)
trudovitost. Jde o kožní onemocnění charakterizované zánětem mazových žláz. Nejčastěji vzniká u dospívajících vlivem hormonálních změn a určitých vrozených dispozic. Bývá spojena s výrazným mazotokem (seborea, mastná pleť).

Příznaky jsou od jednoduchých komedonů (černé tečky) až po rozsáhlejší hnisavé a jizvící projevy. Nejvíce bývá postižen obličej, hrudník a horní část zad. S dospělostí akné většinou sama ustupuje (zřejmě nezávisle na pohlavním životě). V klasické léčbě se používají zevní přípravky, v těžších případech se podávají po určitou dobu antibiotika (v zanícených žlázkách jsou bakterie) nebo některé hormonální přípravky.

ARTRÓZA (osteoartróza)
je nezánětlivé onemocnění kloubů, pro něž je typická destrukce (zánik) kloubní chrupavky, která tvoří plochu dotyku mezi kostmi kloubu.

Příčina destrukce není známa, vliv má přetěžování kloubů, prodělaná kloubní onemocnění, vrozené vady (např. kyčlí) aj. Zničení chrupavky omezuje funkci kloubu.

Objevují se bolesti, které se vystupňují, dojde-li k druhotnému postižení okolních tkání (kloub může být zarudlý, teplejší, může se v něm zmnožit tekutina, je omezena hybnost).

Nejčastěji je postižen kyčelní kloub (koxartróza), koleno (gonartróza), klouby páteře (spondylartróza), drobné klouby rukou. Může přinášet postiženému značné utrpení, jindy probíhá mírně.

S výjimkou kyčle nevede k úplnému ztuhnutí kloubu (ankylóze). Velké bolesti se tlumí antirevmatiky, důležitá je i přiměřená rehabilitace. Někdy je možné, event. nutné, nahradit kloub protézou (např. TEP kyčle).

BECHTĚREVOVA NEMOC
je zánětlivé onemocnění kloubů, které postihuje zejména klouby páteře, křížové klouby a některé větší klouby končetin (ramena, kyčle). Onemocnění se vyskytuje v těžších formách převážně u mužů. Předcházejí mu někdy záněty oka a bolesti pat. Později se objevuje bolest v kříži a v zádech, omezení hybnosti páteře a v neléčených případech může dojít až k jejímu naprostému ztuhnutí.

V léčbě se používají antirevmatika, nesmírně důležitá je rehabilitace, která zabrání ztuhnutí páteře. Příčina nemoci není známa, existuje vztah k některým HLA (lidské leukocytární antigeny).

BOLEST
je jeden z nejtypičtějších příznaků onemocnění (zánětu, úrazu, nádoru aj.), jehož biologickým smyslem je upozornit na vznikající chorobu.

Mechanismus vzniku bolesti není zcela jasný. Uplatňují se některé chemické látky dráždící nervy, které poté vedou podněty do určitých oblastí mozku. Kromě vlastního onemocnění orgánů může být bolest upravována ještě vlivy nervovými (bolest nejasného původu, různý práh pro vnímání bolesti u různých lidí nebo u téže osoby v závislosti na jejím duševním rozpoložení, ztráta vnímání bolesti apod.).

Místo vnímání bolesti nemusí rovněž vždy odpovídat postiženému místu (přenesená, "vystřelující" bolest). Bolest může postiženého velmi sužovat a kruté bolesti, např. po úrazu, mohou připívat k rozvoji šoku. Proto je třeba tlumit ji léky (analgetiky), ale u jiných stavů by této léčbě mělo předcházet poznání příčiny.

CUKROVKA (diabetes mellitus)
je nemoc způsobená nedostatkem inzulínu (hormonu slinivky břišní) nebo jeho malou účinností. Při cukrovce dochází k špatnému využití glukózy (cukru) v organismu. Glukóza se dostává do buněk v nedostatečné míře, ty pak trpí nedostatkem energie, hromadí se v krvi (hyperglykémie) a dostává se do moči (glykosurie). Močí se "ztrácí" a strhává s sebou vodu, což vede k častějšímu močení a vyloučení většího množství moči. Ztráta vody se spolu s nadměrným množstvím glukózy v krvi podílí na vzniku žízně. Nedostatek inzulínu způsobuje i poruchy metabolismu tuků a bíkovin.

Pacient obvykle přichází k lékaři s některým z uvedených příznaků, někdy je cukrovka zjištěna náhodně při vyšetření z jiného důvodu nebo v souvislosti s jinou nemocí (časté infekce, plísňová onemocnění aj.) Akutní komplikací je diabetické kóma, po delším trvání nemoci se vyvíjejí chronické komplikace, k nimž patří např. poškození ledvin, očí, urychlení aterosklerózy, častější infekce např. močové a kožní, nervové poruchy atd.

CYTOMEGALOVIRUS (zkratka CMV)
je virus ze skupiny herpetických virů. Běžný v populaci, jejíž velká část má proti němu vytvořené protilátky. Přenáší se obvykle delším intimním kontaktem, včetně sexuálního.

Infekce probíhá většinou bez příznaků nebo s lehkými chřipkovými projevy. Podílí se též na menší části případů infekční mononukleózy. Nebezpečné infekce vyvolává u plodu, novorozenců a u lidí s oslabenou imunitou (například záněty plic, mozku, sítnice oka u postižených AIDS nebo u osob po transplantaci).

DETOXIKACE
je proces, jímž se tělo zbavuje jedovatých (toxických) látek nebo je zneškodňuje. Hlavním místem detoxikace jsou játra. Jde o největší žlázu lidského těla o hmotnosti kolem 1,5 kg. Mají v organismu mnoho funkcí souvisejících zejména s metabolismem (látkovou výměnou). Jsou významným místem jak zneškodňování látek do těla zevně přivedených - jedů, léků a pod., tak odbourávání látek vznikajících v těle, například hormonů. V játrech vzniká žluč, která odtéká žlučovými cestami.

DNA (uratická artritida)
je kloubní onemocnění způsobené poruchou metabolismu a vylučování močové kyseliny. Ta se v podobě drobných krystalků ukládá do kloubů i dalších vnitřních orgánů (např. ledvin) a poškozuje je. Příčina není zcela jasná, roli hrají dědičné vlivy. Někdy se kyselina močová hromadí při poruše ledvin (jimiž se vylučuje do moči) nebo při velkém rozpadu buněk (z nichž se uvolňují nukleové kyseliny), např. při léčbě zhoubných krevních chorob. V takových případech se vzniklé onemocnění označuje jako sekundární dna.

Klasickým projevem dny je dnavý záchvat. Vzniká často v noci, většinou na kloubu palce u nohy. Postižený kloub značně bolí, je zarudlý. Opakované záchvaty jsou méně intenzivní, ale vedou k trvalejšímu poškození kloubů.

U chronické dny se objevuje i postižení dalších orgánů. V léčbě se obvykle užívají antirevmatika a léky zasahující do metabolismu a vylučování močové kyseliny. Důležitá je životospráva (omezení masa, zákaz alkoholu).

DYSPLAZIE
je porucha vývoje a růstu těla nebo různých orgánů. Někdy se tak označují histologické změny, které mohou předcházet vzniku nádoru. SCREENING - postupy a metody umožňující získat rychle a jednoduše základní informace o zdravotním stavu a event. chorobách. Uplatňuje se při vyšetření jednotlivých pacientů nebo při vyhledávání určitých chorob v populaci.

GASTRITIDA (zánět žaludku)
je akutní gastritida vzniká většinou jako součást infekce nebo následkem dietní chyby. Často je spojena i se střevními projevy (gastroenteritida). Bývá značná nevolnost, zvracení, průjmy. Jde o běžná onemocnění, někdy se však za podobnými příznaky mohou skrývat závažnější stavy (např. otravy). Srov. dyspepsie. Chronická gastritida je onemocnění, které lze zjistit jen histologicky (biopsie při gastroskopii). Existují různé typy, někdy může být spojena s perniciózní anémií a představovat vyšší riziko vzniku nádoru. Nemá typické příznaky a může probíhat i zcela bezpříznakově.

HIV (human immunodeficiency virus)
je virus lidského imunodeficitu, který způsobuje chorobu AIDS. Jsou známy dva typy (HIV 1 a 2), které se liší některými vlastnostmi. HIV patří do skupiny lidských retrovirů (viry obsahující dědičnou informaci ve formě, kterou jsou schopny přeměnit na DNA) a může dlouho přežívat v napadených buňkách. K těm patří zejména podskupina bílých krvinek podílejících se na obranyschopnosti, jejichž porušená funkce a postupný zánik narušují imunitu. Virus však byl prokázán i v dalších buňkách, např. nervových.

Přenáší se pohlavním stykem, krví a možný je též přenos z matky na plod.

HIV- (sero) pozitivní - mající protilátky proti viru HIV. Protilátky vznikají až po týdnech až měsících od infekce virem a jsou důkazem, že jedinec se s tímto virem setkal. Tyto protilátky nemají ochranný charakter proti viru, který přežívá uvnitř napadených buněk. Jinou metodou průkazu viru je polymerázová řetězová reakce (jedna z novějších metod molekulární biologie).

CHOLESTEROL
je sloučenina tukové povahy, řadící se ke steroidům. Je přítomen ve všech živočišných tkáních, v krvi a ve žluči. Je důležitou součástí buněčných membrán a vzniká z něj řada významných látek (steroidní hormony, žlučové kyseliny). Tělo ho samo dokáže vyrobit a zároveň jej přijímá v živočišné potravě (maso, vnitřnosti, mléčné výrobky). Není v potravě čistě rostlinného původu. Vysoká krevní hladina cholesterolu je rizikovým faktorem aterosklerózy a následných onemocnění včetně ICHS a infarktu myokardu.

IKTUS
je cévní mozková příhoda (zkr. CMP) - postižení určitého okrsku mozkové tkáně na podkladu poruchy cév, tj. jejich neprůchodnosti s následnou ischemií (mozkový infarkt) nebo poruchy celistvosti cévní stěny s následným krvácením do mozkové tkáně (mozkové krvácení). Projevy jsou od dočasných poruch hybnosti a řeči až po bezvědomí, ochrnutí a smrt. Příčinou bývá ateroskleróza mozkových tepen často v kombinaci s vysokým tlakem krve. Příčinou krvácení může být i aneurysma (výduť) některé mozkové tepny. Drobnější CMP na ischemickém podkladě se označuje TIA.

Jiné názvy: apoplexie, laicky "mozková mrtvice".

IMUNODEFICIT
je porucha imunitního systému, projevující se sníženou odolností proti infekci a někdy též větším výskytem nádorů. Může postihovat různé složky obranné reakce (buněčnou imunitu, tvorbu protilátek, fagocytózu, komplement). Podle toho se projevují typické příznaky.

Těžký imunodeficit je vzácný, ale lehčí formy jsou naopak velmi časté a upozorní na ně zejména opakované infekce. Příčinou jsou vrozené nemoci nebo následek některých závažnějších celkových onemocnění (jater, ledvin, zhoubných onemocnění aj.), AIDS...

Léčebně se podávají gamaglobuliny u defektu protilátkové imunity a některé jiné léky u poruch buněčné imunity. U deficitu buněčné imunity bývají časté infekce parazity, plísněmi (mykózy) a viry. Poruchy protilátek se projevují spíše bakteriálními hnisavými infekcemi.

INFARKT MYOKARDU
je odumření části srdeční svaloviny přerušením krevního zásobení. Příčinou bývá uzávěr některého úseku koronární (věnčité) tepny, nejčastěji při její ateroskleróze, s následnou těžkou nedokrevností (ischémií) příslušného okrsku tkáně.

Onemocnění se projevuje silnou bolestí na hrudi (která někdy vyzařuje do ramene, paže, zejména vlevo, do krku či břicha), úzkostí, pocením. Bolest se liší od bolesti u anginy pectoris tím, že neustupuje po nitroglycerinu a tím, že většinou začíná v klidu. Mohou nastat též zažívací obtíže či dušnost.

V současné době se výskyt infarktru myokardu (IM) posunul do mladších věkových skupin (zejména u mužů s rizikovými faktory aterosklerózy). Pacient s podezřením na IM patří co nejdříve do nemocnice, a to nejlépe na koronární jednotku či JIP.

KINETÓZA
je stav vyvolaný drážděním centra rovnováhy ve vnitřním uchu. Projevuje se nevolností, zvracením, bledostí apod., často jí trpí děti v dopravních prostředcích. Patří sem i mořská nemoc aj. Existují léky, které kinetózu zlepší nebo jí předcházejí (např. Kinedryl).

KLIMAKTERIUM
je přechod (též klimax). Období života, v němž postupně vyhasíná aktivita ženských pohlavních orgánů a v němž dochází k výrazným hormonálním změnám, provázeným poklesem tvorby pohlavních hormonů. Ve vaječnících postupně přestávají vyzrávat vajíčka, menstruační krvácení se stává nepravidelným, až zcela ustane (menopauza). Žena přestává být plodnou. Změny jsou doprovázeny dalšími příznaky, zejm. vegetativními (návaly, pocení, bušení srdce, trávicí potíže aj.) a psychickými (deprese, podrážděnost atd.). Klimakterium nastává zhruba mezi 45. a 55. rokem, ale existují značné odchylky. K předčasnému klimakteriu dochází též po chirurgickém odstranění obou vaječníků. V některých případech se chybějící hormony (estrogeny) podávají v lékových formách.

KŘEČOVÁ ŽÍLA (varix)
je vakovitě rozšířená, vinutá žíla - žilní městek - nejčastěji na nohou. Jde o součást obrazu žilní nedostatečnosti dolních končetin, která se projevuje otoky, častými záněty (trombo flebitidami) a v některých případech i bércovým vředem, rizikový faktor vzniku hluboké žilní trombózy (flebotrombózy). Ta naopak může být příčinou vzniku varixu.

Většina varixů však vzniká na dědičném podkladě (podpůrnou roli může mít dlouhé stání, ortopedická vada, těhotenství apod.)

Někdy lze varixy chirurgicky odstranit nebo provést jejich sklerotizaci (umělé zajizvení), při níž se zneprůchodňují. Vhodné jsou bandáže dolních končetin elastickým obinadlem (zlepšují odtok kreve, což je mj. prevencí vzniku trombózy u ležících pacientů, zejména po operaci). Důležitá je péče o nohy, vhodná obuv a hygiena.

LAKTÓZA (mléčný cukr)
je složena ze dvou jednoduchých cukrů (glukózy a galaktózy), nejvíce je jí v mléce. Při vstřebávání je štěpena na glukózu a galaktózu enzymem laktázou. Tento enzym normálně přítomný ve střevní sliznici je u některých lidí málo účinný nebo chybí. Důsledkem je porucha trávení laktózy s příznaky nesnášenlivosti mléka (průjem) a poruchou vstřebávání.

LUPÉNKA (Psoriáza)
je chronické kožní onemocnění s poruchou rohovatění (keratinizace) povrchových vrstev kůže. Její příčina je neznámá, značný význam má dědičnost. Projevuje se (zejména zpočátku svědivým) výsevem drobných červených pupínků, které později splývají ve větší ložiska pokrytá stříbřitými šupinami. Často se objevuje v okolí loktů, kolen, ale může být i ve vlasaté části hlavy.

Lupénku nelze zcela vyléčit, ale řada postupů ji může alespoň na čas zklidnit (koupele, masti, dehet, ultrafialové záření aj.)

LYMFATICKÝ SYSTÉM
lymfa = míza - tekutina, která vzniká ve většině orgánů a je odváděna lymfatickými cévami zpět do krve. Tvoří se z tkáňového moku, jenž vzniká z krve, obklopuje buňky a zabezpečuje jejich výživu. Většina tkáňového moku se vstřebává zpět do krve přímo ve tkáni, nevstřebaná část obsahující vodu, bílkoviny a některé další látky je základem lymfy.

Lymfatické cévy, které vedou lymfu, vznikají slepě ve většině orgánů těla (mízní čili lymfatické kapiláry) a odvádějí z nich vodu, ionty a bílkoviny, jejichž hromadění by vedlo k otokům. V různých místech procházejí přes lymf. uzliny, které slouží jako filtr a zároveň lymfu obohacují o lymfocyty (bílé krvinky, které se podílejí na obranyschopnosti organizmu). Uzlinek je v těle několik set, jsou tvořeny lymfatickou tkání složenou především z nakupení lymfocytů a makrofágů (buňky schopné pohlcovat cizorodé látky a mikroorganizmy). Některé uzliny jsou hmatné pod kůží (na krku, v tříslech), mnoho jich je uloženo hlouběji v těle. Lymfatická tkáň se nachází také v jiných orgánech (slezina, trávicí ústrojí, mandle aj.). Tvoří důležitou součást imunitního systému, kde se setkávají cizorodé látky s lymfocyty, jež zprostředkují řadu imunitních reakcí, včetně tvorby protilátek a likvidace choroboplodných zárodků.

METEORISMUS (NADÝMÁNÍ, PLYNATOST)
je vzedmutí břicha obvykle v důsledku rozepnutí trávicí trubice nadměrným obsahem plynu. Příčinou může být zvýšené polykání vzduchu (aerofagie), složení potravy (vegetariáni), činnost střevních bakterií, dyspepsie (trávicí obtíže) různého druhu, neprůchodnost střeva aj. Plyny částečně odcházejí konečníkem, částečně jsou ve střevě vstřebány.

MYKÓZY (plísňová onemocnění)
jsou onemocnění způsobená houbami (plísněmi, kvasinkami).

Místní mykóza, zejména kožní (dermatomykóza), patří k velmi častým chorobám a na jejím vzniku se podílí zapaření, nákaza (např. na veřejných koupalištích), nedostatečná hygiena apod.

Častěji vzniká u diabetiků. Celková mykóza s postižením vnitřních orgánů (plic, jícnu, mozku) se vyskytuje především u osob s narušenou odolností (imunitou). Většina původců těchto chorob je všudypřítomná, ale za normálních okolností nevyvolává onemocnění. V léčbě se uplatňují místně i celkově podávané fungicidní léky (antimykotika).

NEPLODNOST (sterilita)
je neschopnost oplodnění při pravidelném nechráněném pohlavním styku páru trvajícím déle než dva roky. Příčiny jsou v 50 % na straně ženy, ve 35 % na straně muže, částečně jsou pak neznámé.

Ženská sterilita má řadu příčin: hormonální poruchy (včetně poruch řídících center v mozku a vrozených chorob), onemocnění vaječníků, vejcovodů a dalších pohlavních orgánů (často následky zánětů), psychické vlivy. Častá je kombinace několika faktorů. Některé poruchy způsobují absolutní, neodstranitelnou sterilitu, zatímco jiné mohou být léčeny a vyléčeny. Posouzení příčin sterility může být složité a stejně jako eventuelní léčba vyžaduje trpělivost.

Léčba, je-li možná, se řídí příčinou (léčení zánětů, hormonální léčba, psychoterapie, operační léčba, příp. i některé speciální postupy).

Mužská sterilita je způsobena nedostatečnou tvorbou životaschopných spermií ve varlatech nebo poruchou vývodných pohlavních orgánů. Příčinami jsou vrozené poruchy, poškození varlat (záněty, ozáření, nesestouplá varlata), hormonální poruchy. Podobně jako u ženské sterility lze odstranit jen některé příčiny.

NEUROPATIE
je obecný název pro nezánětlivé onemocnění nervu. Vzniká např. při cukrovce, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, některých otravách, alkoholismu aj. Projevuje se poruchami v oblasti, do níž nerv vede. Je-li postižen např. sedací nerv, je porušena hybnost dolní končetiny (poruchy chůze aj.), její citlivost a nemocný v končetině cítí různé parestezie (mravenčení aj.) PERIFERNÍ NERVOVÝ SYSTÉM - části nervového systému umístěné mimo centrální nervovou soustavu.

OBEZITA (OTYLOST)
je nadměrné hromadění energetických zásob v podobě tuku. Příčiny bývají většinou kombinované, jen v malém poču případů je otylost způsobena jednoznačným (např. hormonálním) onemocněním. Častěji se uplatňuje větší energetický příjem, nedostatek pohybu, dědičné vlivy, psychické vlivy, způsob výživy v raném dětství aj.

Otylost je rizikovým faktorem řady nemocí, které u ní bývají častější (ateroskleróza, žlučové kameny, nemoci kloubů, cukrovka, trombóza, kožní infekce aj.) Proto je žádoucí snížení hmotnosti. Uplatňuje se dostatek pohybu, úprava příjmu potravy (snížení energetické hodnoty, rozložení na víc menších dávek během dne s převahou příjmu v první polovině dne, její složení a popř. i lékařsky kontrolovaná hladovka), některé speciální diety či postupy včetně psychoterapie a ve vybraných případech i léky tlumící chuť k jídlu (anorektika).

OSTEOPORÓZA
je onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty (tzv. řídnutí kostí). Jeho příčina není zcela jasná, vyskytuje se ve vyšším věku (častěji u žen po přechodu nebo po odstranění vaječníků ještě v plodném období), bývá následkem dlouhodobé nehybnosti, delší léčby kortikoidy (látky podobné hormonům kůry nadledvin) nebo důsledkem některých vzácnějších chorob. Projevuje se bolestmi (např. zad) a představuje vyšší riziko zlomeniny (krček stehenní kosti, kompresivní fraktura obratle).

Důležitá je prevence: dostatek vápníku, pohyb, u žen se často podávají hormony po (zejména předčasném) přechodu. Léčba je dlouhodobá a může spíše jen zastavit vývoj onemocnění.

PARADENTÓZA (PARODONTÓZA)
je chronické onemocnění závěsného aparátu zubu, dásně a kostního lůžka. Začíná jako zánět dásně, který se postupně šíří do hlubších částí (vznikají choboty zasahující pod dásně podél zubního krčku až ke kořenu, v nichž se drží infekce). Zub se postupně uvolňuje a může dojít k jeho ztrátě. P. je velmi časté onemocnění a podílí se na ztrátách zubů u velké části obyvatelstva i v poměrně mladém věku. K příčinám se řadí špatná ústní hygiena s hromaděním plaku, bakterií a zubního kamene, imunitní vlivy, dědičné dispozice, celkové choroby. Důležitá je prevence (ústní hygiena včetně používání zubních nití a masáží dásní, odstraňování plaku a zubního kamene aj.

PEPTICKÝ VŘED (žaludeční vřed)
je defekt ve sliznici žaludku či dvanáctníku, na jehož vzniku se uplatňuje žaludeční kyselina chlorovodíková a snížené obranné schopnosti sliznice. Přispívají k němu dědičné a psychické vlivy, stres (psychosomatické onemocnění). Negativně působí i některé léky (zejm. léky proti revmatickým bolestem, Acylpyrin, kortikoidy) a některá onemocnění (jaterní cirhóza). Prokázán byl podíl bakterie Helicobacter pylori. Základním příznakem je bolest, u vředu na dvanáctníku vázaná na hlad (např. v noci) a po jídle se zmírňuje. Obtíže jsou často sezónní (zhoršují se na jaře a na podzim).

V některých případech se objevují komplikace vředu: velké krvácení nebo "prasknutí", což vyžaduje okamžitou léčbu. Ta spočivá v režimových opatřeních (zákaz kouření, dostatek duševního a fyzického klidu) a v podávání léků. Někdy je nutná operace.

PERIFERNÍ PROKRVENÍ
(periferní krev je ta, která obíhá v cévách - na rozdíl od kostní dřeně, kde většina krevních buněk vzniká). Poruchy tohoto druhu se mohou týkat srdce (ischemická choroba srdce), ale také třeba končetin. Porucha periferního prokrvení na dolních končetinách (tzv. ICHDK) se projevuje chladnýma nohama, poruchou výživy jejich kůže, změnami na nehtech, bolestmi při chůzi apod.

PREMENSTRUAČNÍ SYNDROM (PMS)
je souhrn příznaků (podmíněný hormonálními změnami), které se objevují v druhé polovině menstruačního cyklu, zejména několik dnů před vlastní menstruací, a ustávají začátkem krvácení.

K nejčastějším patří pocit duševního napětí, podrážděnost, citová labilita, únava, neobvyklý hlad či žízeň, nespavost, bolesti v podbřišku a v prsou, bolesti hlavy, vegetativní obtíže (poruchy trávení či oběhu, zadržování tekutin s vzestupem hmotnosti).

U těžších forem tohoto syndromu je vhodné zvážit trvalejší léčbu.

PROSTATISMUS
je porucha v oblasti přídatných mužských pohlavních orgánů, která vzniká u některých mužů jako následek prodělaných zánětů, poruch sexuálního života, opakovaných prochlazení. Jde o neurovegetativní poruchu s porušenou místní nervovou regulací pohlavních orgánů a často i celkovou nervovou labilitou. Prostata bývá citlivá, lze z ní vytlačit větší množství výměšku, jsou při ní tlakové bolesti v podbřišku, častější nucení k močení apod. Někdy se může objevit výtok z močové trubice při vyprazdňování stolice.

Prostatitida - zánět prostaty

1. Akutní p. vzniká většinou rozšířením infekce ze zadních částí močové trubice. Projevuje se celkovými příznaky (horečkou, zimnicí), častým močením provázeným i bolestmi, tlakem v podbřišku, sexuálními poruchami. Léčí se antibiotiky.

2. Chronická p. obvykle vzniká ve středním věku (plíživě). Příčina není vždy jasná. Příznaky jsou podobné jako u akutní p. s únavou.

PRŮJEM (diarea)
je častější vyprazdňování řidší stolice.

Příčinou může být onemocnění zažívacího traktu (zejména střev, ale i žaludku, slinivky, jater) i některé choroby jiných orgánů. Může být akutní nebo chronický. Hlavním nebezpečím silného průjmu jsou velké ztráty tekutiny (zejm. u kojenců), iontů a okyselení organismu.

Akutní průjmy jsou nejčastěji způsobeny infekcí (gastroenteritida, úplavice, salmonelóza) nebo dietní chybou, někdy též alergií a psychickým stavem.

Chronické průjmy bývají buď funkční (bez zřetelného onemocnění zažívacího ústrojí a podmíněné zejm. nervovými a psychickými vlivy) nebo mají organickou příčinu (střevní zánět, nedostatečnou funkci slinivky aj.).

Léčba se řídí příčinou problému, důležitá je úprava diety a dostatek tekutin u akutních průjmů.

RAKOVINA
je onemocnění způsobené zhoubným nádorem, pro který je charakteristický nekontrolovaný růst s ničením okolních tkání, zakládání metastáz a celkové působení na organismus. Prorůstání nádoru do okolí může připomínat klepítka raka, což dalo název této chorobě (i v jiných jazycích: cancer, karcinom, Krebs). U člověka je nejčastějším zhoubným nádorem karcinom a jeho různé druhy. Nejde o jedno onemocnění, protože závisí na druhu nádoru (a navíc i na stupni jeho zhoubnosti, který nemusí být vždy stejný).

Nejčastěji postiženými orgány jsou u žen prsy a děložní hrdlo, u mužů plíce. Dalšími častými nádory jsou nádory tlustého střeva a konečníku, žaludku (zde dochází k poklesu výskytu), krve (leukémie), prostaty atd. Rakovina je u dospělých na druhém místě mezi příčinami úmrtí ve vyspělých zemích za nemocemi srdce a cév. Vyskytuje se sice převážně ve vyšším věku, ale některými nádory mohou trpět i mladí lidé včetně dětí (pro něž jsou někeré nádory typické).

V posledních letech se výrazně pokročilo ve studiu příčin a mechanismů jejího vzniku. Objevem onkogenů a antionkogenů, studiem účasti některých virů na vzniku nádorů u zvířat, výzkumem mezibuněčné komunikace a buněčného růstu se podařilo pochopit principy vzniku mnohých nádorů a dá se předpokládat, že se to v budoucnu odrazí i v možnostech léčby.

RESPIRAČNÍ VIRÓZA
je virové onemocnění postihující dýchací cesty. Je způsobena řadou různých virů, bývá snadno přenosná a vzhledem k velkému množství původců nezabraňuje opakování podobného onemocnění. Projevuje se rýmou, kašlem, pálením v hrdle, zvýšenou teplotou, pobolíváním hlavy, kloubů či svalů apod. Obvyklé označení "chřipka" se vztahuje jen na určitou část takových onemocnění (kde lze předpokládat virus chřipky jako skutečného původce nemoci), zbylé případy způsobují jiné viry. Léčí se klidem, teplem, dostatečným přísunem tekutin a preparáty tlumícími teplotu, kašel a rýmu.

ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA
je chronické onemocnění centrálního nervového systému vyvolané poškozením obalů nervových vláken. Postihuje osoby mladšího a středního věku. Příčina onemocnění není známa. Předpokládá se účast neznámého viru a autoimunitního poškození. Příznaky onemocnění závisejí na poškozeném místě v nervové soustavě a mohou být velmi pestré: poruchy chůze, citlivosti, řeči, zraku, močení, těžké obrny aj. Průběh je kolísavý, střídají se období klidu s náhlými zhoršeními.

STEATÓZA
je ztukovění, nahromadění tuku v tkáních a v buňkách. Jde o důsledek nadměrného přívodu tuků či jejich porušeného metabolismu, působení některých jedů, nedostatku kyslíku v tkáních apod. Steatóza jater - nahromadění tuku v jaterních buňkách - časté při obezitě, alkoholismu, cukrovce aj. Může vést ke zvětšní jater a změnám v jaterních testech.

Jaterní selhání (insuficience) je vážný stav vznikající selháváním funkce jater. Akuktní selhání vzniká např. při těžkém průběhu zánětu jater (hepatitidy), při některých otravách (např. faloidinem), Reyově syndromu, šoku. Chronické jaterní selhání se vyvíjí zejm. na podkladě těžké cirhózy. Projevuje se žloutenkou (ikterus), nervovými a psychickými změnami (encefalopatií) až kómatem, portální hypertenzí s ascitem a jícnovými varixy, otoky, krvácivými poruchami aj.

STRES
je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž, ať už tělesnou nebo duševní. Při stresu se uplatňují vývojově staré mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí. Jde zejména o výraznou aktivaci sympatického nervového systému (podílí se na řízení činnosti vnitřních orgánů a cév) a nadledvin (kůry i dřeně), jež způsobuje zrychlení krevního oběhu a srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku, prohloubení dýchání, vyplavení energetických zásob (cukry, tuky), tlumení bolesti, zvýšení svalové síly i psychických schopností atd. Probíhá mobilizace veškerých sil organismu (a to i za cenu některých "neekonomických" dějů), která slouží pro "boj" nebo "útěk", ale hlavně pro přežití jedince.

Problém stresu dnes vyplývá z jeho dlouhotrvajícího charakteru bez přiměřeného "vybití" (není zejm. přítomna fyzická aktivita, k jejíž přípravě uvedené děje směřují). Organismus je často vystavován různým stresům, často psychického a sociálního rázu, které aktivují uvedené mechanismy. Opakované a trvající změny vyvolané stresem mají nepříznivé důsledky, např. častější výskyt srdečních nemocí, vysokého krevního tlaku, cukrovky, aterosklerózy apod. Proto je v jejich prevenci důležité snížení stresových faktorů, dostatek odpočinku a přiměřené fyzické aktivity, která představuje přirozené uvolnění.

SYNDROM CHRONICKÉ ÚNAVY - CFS (chronic fatigue syndrome)
je klinicky sporný souhrn příznaků v popředí se zvýšenou únavností, nevýkonností, pocitem tělesného i duševního vyčerpání a zvýšenou potřebou spánku. Bývají též bolesti hlavy, zad a další obtíže.

CFS může být příznakem proběhlé nebo přetrvávající virové infekce, ale též některých duševních poruch (larvovaná deprese), ev. též nedostatku některých vitaminů či stopových prvků. Snad je též spojen s některými poruchami imunity.

VIRÓZA
infekční onemocnění způsobené viry. Viróz existuje velké množství (chřipka, dětské infekční nemoci, jednotlivé druhy oparu, některé záněty mozku). Virová onemocnění nemají na rozdíl od bakteriálních nemocí hnisavý charakter a neúčinkují na ně antibiotika. Na velkou většinu viróz neexistují léky, které by přímo potlačily viry, a tak podávané preparáty z lékárny jen tlumí obtíže, aniž působí proti nemoci samé.